Péče o dřevo

1. Dřevo časem stárne

Když půjdete do školy, nebo budete třeba doma na zahradě, všimněte si, jak vypadá dřevo, které je delší dobu umístěno ve venkovním prostředí (plot, sloup, lavička apod.). Uvidíte, jak dřevo vypadá a jak se liší od čerstvého řeziva, které na pile. Na dřevu se například objevují skvrny, původní světlá barva dřeva se změní do modra. Ve dřevě se objevují trhliny, začíná se rozpadat do krychlovitých útvarů. Chodbičky vykousané ve dřevě narušují pevnost a soudržnost trámů.

Před vodou nechráněné dřevo většinou časem ztmavne vlivem vlhkosti, světlé dřevo často zašedne. Mezi nejčastější poškození patří trhliny a změny tvaru (ohýbání, vlnění) vzniklé sesycháním dřeva a zamrzáním vody ve dřevě. Ke stárnutí dřeva přispívá střídání teplot (hlavně mráz), vliv srážek, větru a slunečního záření (UV). Dřevo stárne přirozeně už jen tím, že je na vzduchu, dochází zde ke změně chemického složení vlivem působení kyslíku a dalších látek přítomných ve vzduchu.

Z rostlin je dřevo oblíbeným hostitelem pro jmelí a ochmet, někdy i drobné řasy, mechy a lišejníky.

Mezi živočišné „škůdce “ dřeva patří především hmyz : tesařík krovový (Hylotrupes balujus), červotoč proužkovaný (Anobium punctatum) a červotoč umrlčí (Anobium pertinax), hrbohlav parketový (Lyctus linearis), pilořitka fialová (Sirex juvencus) aj.

Dřevokazný hmyz je jedním z hlavních škůdců stavebního dřeva. V naší klimatické oblasti jsou to různí brouci. Škody působí jejich larvy, které dřevo poškozují požerky a jeho částečným trávením. Charakteristickým výsledkem jejich působení jsou požerkové chodbičky. Po zakuklení larev a následném výletu brouků, jsou jejich výletové otvory viditelným důkazem aktivního napadení dřeva. Pro svůj vývoj potřebují brouci dřevo o vlhkosti nejméně 10 %.

Nejmenšími organismy žijícími ve dřevě jsou pak houby, plísně a bakterie. Známá je například dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) nebo trámovka jedlová The gold version has a white front plate and a golden back.(Gloeophyllum abietinum).

Dřevokazné houby jsou nejčastějšími škůdci dřeva. Jejich spory rostou při optimální vlhkosti a teplotě na vhodném substrátu, dřevě nebo jiném organickém materiálu a svými hyfami ho prorůstají. Houby urychlují rozklad makromolekul dřeva, pomocí svých enzymů. Zhuštěním nebo přestavbou hyf houby vytvářejí plodnici, na které vznikají spory. Riziko napadení dřeva houbami se zvětšuje, když je vlhkost dřeva dlouhodobě nad 20%. Řada dřevokazných hub se specializuje na určité druhy dřeva. Nejvíce rozrušují bělové dřevo. Působí skrytě a možnosti prevence jsou velmi málo známy, natož využívány. Obvykle se na jejich výskyt přijde při objevení plodnic, což je v lepším případě nejvyšší čas pro sanaci, v horších případech pro rychlý komplexní zásah, v nejhorších případech pro asanaci napadeného objektu nebo jeho částí.

Dřevokazných plísní je několik různých druhů. Plísně nepůsobí na dřevo destruktivně a zmínka o nich je pouze pro úplnost. Nepříznivě působí spíše z estetického hlediska, mění barvu dřeva. Objevují se na vlhkých místech a můžou být předzvěstí výskytu dřevokazných hub.

Prevence a chemické ošetření

U dřevokazných brouků platí, že nejlepší ochranou je prevence. V mnoha ohledech jde o stejná opatření jako proti dřevokazným houbám: dobře navržená stavba, kvalitní materiál bez známek přítomnosti škůdce, průběžné odborné kontroly a likvidace i malých ložisek napadení, co nejčastější větrání a zamezení vzniku zvýšené vlhkosti. Právě s vlhkostí ovšem v případě dřevokazného hmyzu nevystačíme tak spolehlivě, jako například u dřevomorky.

Problém prevence proti dřevokaznému hmyzu spočívá v tom, že i dobře navržená, větraná a udržovaná konstrukce s běžným obsahem vlhkosti nabízí broukům příznivé podmínky pro život a rozmnožování. Zamezit jim existenci by znamenalo snížit vlhkost hluboko pod deset procent, což je však za normálních podmínek těžko dosažitelné.

Proto u dřevokazného hmyzu více vystupuje do popředí potřeba preventivního chemického ošetření. To se dnes obvykle provádí současně jak pro houby, tak i pro hmyz. Efekt ošetření záleží na použitém přípravku, a na způsobu aplikace. Nejjednodušším, ale také nejméně účinným způsobem aplikace je povrchový nátěr. Na rozdíl od mnoha dalších metod však jej lze aplikovat i dodatečně – u hotových nebo dokonce již napadených konstrukcí.

2. Trvanlivost dřeva

Trvanlivost a odolnost dřeva závisí na druhu stromu a na podmínkách, jaké měl strom, když rostl. Trvanlivost dřeva souvisí s vlastnostmi dřeva (hustota, pevnost, objem vzduchu ve dřevu, vlhkost), liší se tedy podle druhu. Dalším faktorem je, jak je strom rostlý a zda se dřevo během růstu stromu zdravě vyvíjelo.

Obecně se za trvanlivé dřevo považuje trnovník akát, dub letní i zimní, tis, borovice černá, jilm, modřín.

Mezi středně trvanlivé patří například dřevo jasanu, jedle, borovice lesní.

Málo trvanlivé je pak dřevo smrku, borovice vejmutovky, buku, habru, javoru, olše, břízy nebo lípy.

3. Nepravidelnosti a poruchy ve dřevě

Ve dřevě se někdy mohou objevit nepravidelnosti a poruchy vzniklé přirozeně při růstu dřeva nebo následně při zpracování dřeva. Některé z nich při dalším použití dřeva vadí, a proto se odstraňují, někdy jsou však ceněným zpestřením a ozdobou dřeva.

Suk: Pozůstatek letokruhů větve rostlé na kmeni.

Trhlina: Vzniká při sesychání dřeva nebo vlivem mrazu.

Smolník: Volný prostor v letokruhu, kde se hromadí pryskyřice (smůla) – u modřínu, smrku, borovice.

Zárost: Kůra vrostlá hluboko do dřeva. Zárost vzniká na místě, kde došlo k poranění kmene.

Zdroj:

• Informační manuál MSDK